Dýchání, metabolismus a stárnutí

Abyste mohli tápat někam vpřed, potřebujete definovat odkud. Kam, to se uvidí potom. Bylo-li to tam, kam jste chtěli, bylo to hlavně tím, že jste byli připraveni. Neboť i z dobrého základu se dá tápat špatným směrem, jak často vidíme u těch, kteří tápou z povolání.

PROČ BUŇKY STÁRNOU?

Můj názor na dlouhověkost vychází z definování omezujících parametrů, z nichž je nepřehlédnutelný především nezdetoxikovatelný jaterní odpad (dále JON).

Jaterní odpad lze rozdělit na v játrech oxidovatelný a neoxidovatelný, kterého se musejí játra zbavit v roztoku do žluče. Nejsou-li vhodné podmínky (dostatek rozpouštědla – většinou etylalkoholu), ukládá se v těle, z toho přednostně tam, kde může odcházet pryč – vlasy, pokožka, střevní sliznice. 

Proto tak často nacházíme na těchto místech defekty. Neoxidovatelný odpad řeší Moraváci slivovicí, a aby bylo co čistit, přidají hned i uzené naplněné chutnými, aromatickými, v játrech neoxidovatelnými uhlovodíky.

JON se za dne vytváří v játrech nedostatkem kyslíku, kdy člověk (zvláště žena) pod vlivem duševní námahy a stresů téměř nedýchá. Vedlejším produktem, JONem, jsou organické vysokomolekulární sloučeniny, špatně zoxidované na organické kyseliny s koncovkou COOH, která jim umožní alespoň chabé rozpuštění v tělních tekutinách a odplavení z jater pryč. Vaziva se chovají pro JON jako odkladní prostor. Zde se JON zdržuje v podobě neutrálních solí draslíku. Předpokládám denní produkci JON asi 50–150 g podle typu zátěže, ale nejde o důležitý údaj. Důležitá je jeho detoxikace, která probíhá převážně v noci. 

Takže se JON odložený kamkoli může zase dostat do vyčištěného oběhu. 

Bohužel transport přes buněčné membrány difuzí nikdy neprobíhá jako 100% přenos, ale jen do rovnováhy na obou stranách membrány. 

Proto vždy něco v buňkách zůstane a tento zbytek se v buňce zabydluje, krystalizuje, reaguje, obtěžuje a zanáší ji svým narůstajícím objemem, čímž zhoršuje prostupnost membrán, zpomaluje vnitrobuněčné procesy, mění její mechanické vlastnosti a celkově zhoršuje její funkci. Můžeme říci, že buňka stárne.

 

Mozek člověka má během dne mnoho stresů a napětí a ve chvílích odpočinku se snaží přednostně regenerovat sebe. Děje se to ve fázi rychlých očních pohybů REM, kdy se zdají sny. V tento čas má mozek značnou spotřebu kyslíku, omezuje organismu jeho odběr a tím i využití pro regeneraci ostatních orgánů. 

Dokonce velmi přetížený mozek bez dostatku stresových impulzů (indukujících výron stresových hormonů – katecholaminů) navozuje mikrospánky s mohutným sněním překrývajícím vědomí, aby alespoň trochu kompenzoval svoji únavu, tedy zanesení metabolity a zřejmě i přebytkem použitých synaptických mediátorů 

(látka, jejímž uvolněním indukuje neuron elektrickou odpověď druhého neuronu).

Organismus tedy dostává kyslík, až když se mozek (lakomec) nasytí. Při tom se nezdají žádné sny, spí se velmi tvrdě, regeneruje zbytek organismu a játra mohou konečně využívat kyslík pro detoxikaci JONu.

Duševně se namáhající člověk nemá potřebu dýchat zhluboka. Je to dáno tím, že přetížené vědomí snižuje aktuální schopnost nervového systému vyhodnocovat informace z čidel, která hlásí, že už je opět čas se nadechnout. Reaguje teprve až čidla řvou na poplach, že se už dusí. To je normální situace v našich již obvyklých napjatých životních podmínkách, naplněných pracovními i jinými stresy.

 

Mechanicky jednotvárně tvrdě pracující člověk je nucen zvýšenou námahou svalů zvýšit i dechovou ventilaci, ale protože brzy vyčerpá zásobu cukru a pracuje z energie tuku, nenamáhá mozek, který v tu chvíli žije z rezerv, a tudíž nemůže pracovat tak intenzivně. Je-li to ale nutné, lze zvýšit výdej katecholaminů z nadledvinek a cukry pro mozek i svaly se z dalších rezerv uvolní. Má to ale háček – chce to stres. Katecholaminy bohužel ovlivňují i nálady a vytvářejí rozladěnost, nesnášenlivost, popudlivost, zuřivost. Upřednostňují zjednodušené mozkové programy. 

Každopádně zvyšují výkon mozku směrem k destrukci. Tvořivost je totiž doménou klidového režimu.

Takže mechanicky, bez velké dřiny poškozující pohybový aparát a v klidu pracující člověk s mozkem »na volnoběh« má v játrech dostatek kyslíku pro detoxikaci a tvoří JON minimálně! Ten by se tvořil až v tělesném klidu po požití potravy vyžadující mnoho kyslíku – tučné a masité. Takže ho krmte za pochodu a odpočívat ho nechte až lehce vyhládlého a vydrží věčně… (To je dobrá rada pro statisticky dlouhověké manželky málo trvanlivých manželů.) 

JON se odkládá během dne hlavně do podkožního vaziva – kolagenu, protože zde se netvoří teplo, a proto zde snadněji vypadává v krystalické formě z roztoků a deponuje se. To ovšem zhoršuje látkovou výměnu těchto buněk, které pak mnohem dříve odumírají, pokožka se stává hyperplastickou (jako když chytnete králíka za kůži na krku), ztenčuje se, tuhne, vrásčí, pergamenovatí, mačká se a stárne. 

Hnědé pihy a fleky jsou pomníčky odumřelých melaninových buněk, neodolných kvůli obsahu JONu a padlých po zásahu UV zářením, jejichž barvivo se nakonec vylilo do okolí.

TO MÁTE ZA TO, ŽE NEDÝCHÁTE!

Zhruba ve čtyřiceti se odkladní kapacita pro JON ve vazivech vyrovná jeho denní produkci. Později již ve večerních hodinách organismus nemá, kam by JON dal, a zvyšuje se jeho obsah v tělních tekutinách a samozřejmě nejvíce v chladnějších orgánech, přednostně v pokožce. JON svými obrovskými molekulami zvyšuje viskozitu tělních tekutin a v podstatě je zahušťuje, což zpomaluje krevní oběh v exponovaných oblastech, tedy hlavně v pokožce a kloubech. 

V chrupavkách kloubů ale nejsou nervová čidla, která by nás při destrukci informovala, například bolestí. Tu nám hlásí až mnohem později okolní deformovaná vaziva po ztrátě chrupavky. Takže na nás promlouvá nejdříve pokožka. Jakékoli večerní podráždění pokožky zvyšující spotřebu kyslíku v ní vede k místně anaerobnímu (bezkyslíkovému) režimu činnosti buněk, kdy v relativním dostatku živin, ale bez kyslíku, se o dva řády zvyšuje produkce kyselin, jež svým vlivem způsobí rozšíření kapilár v dotyčné lokalitě, a zároveň aktivují volná nervová zakončení, která do mozku hlásí nižší formu bolesti – svrbění. To bohužel není všechno. Uložený JON mění mechanické vlastnosti vazivových buněk do křehka a tyto se snadněji poškozují, protože vaziva mají být pružná a ohebná. 

Mikrotrhlinky vedou k otokům vaziv a ke snížení jejich pevnosti či celistvosti. 

Každopádně se namáhaná vaziva mnohem rychleji opotřebovávají a degradují.

Zvýšení přítomnosti JONu v tělních tekutinách tedy vede k degeneraci vaziv z mechanických příčin, ale i z chemických. V buňkách vaziv naplněných JONem je už tak husté prostředí, že téměř nemůže probíhat látková výměna. Ta je totiž zcela závislá na difuzi (prolínání), ovšem když je v buňce situace podobná spíše zubní pastě, tak difuze a tím i výživa a regenerace probíhá nedostatečně a o buňku rychle přijdete. 

Zvýšení obsahu JONu v tělních tekutinách zpomalí výkon celého organismu a jsme unavení, nepružní, bolaví a slabí. Stárneme. Vaziva nás opouštějí, JON se usazuje všude možně a nakonec i v mozku a jsou z nás opotřebení lidé s laskavou diagnózou stařecká demence. To máte za to, že nedýcháte. Jogíni pochopili podstatu již dávno a řeší problém života komplexně. Omezují tužby, tím i potřebu a následně spotřebu, takže se nemusí tak honit a v rozumné, pro tělo však nezbytné námaze tělesného i dechového cvičení a dietními návyky nenamáhajícími játra se dožívají vysokého věku. Nejsou ale tolik vidět, protože si nedělají reklamu. Pro dobrou práci plic i jater je ale nezbytné i správné držení páteře, protože od míchy přichází inervace do dutých orgánů zažívání, jejichž poruchy mají na játra vždy destruktivní vliv. Trpí i cévní aparát, zpomaluje se oběh krve. A v neposlední řadě poruchy inervace do žláz s vnitřní sekrecí vedou i k nesprávnému poměru řídících hormonů. Zablokované nervy odstupující od míchy zvyšují námahu nervového systému a mozku, o jehož spotřebě kyslíku jsme již mluvili, a jde vlastně o jakousi zpětnou vazbu neboli začarovaný kruh. To máte za to, že nedýcháte a nedržíte správně páteř.

 

Ještě bych se mohl zmínit, že difuze potřebuje tekuté vodní prostředí a dostatek tekutin je takové množství, které z organismu vyplaví denně asi 50 až 100 g organických látek a solí. Musíte tedy pít tolik, abyste vymočili nejméně 1,5 l moči za den.

Normální člověk vydýchá za den asi 0,6 l vody a odpaří pokožkou a očima asi stejné množství. Stolicí odchází od 0,2 l. Pot je příliš proměnlivý a nejde paušalizovat, ovšem nebývá ho pod 0,6 l, i když nemáte pocit pocení. Celkem 2 l! Kde se to bere, když nepijete? Ten zázrak se jmenuje oxidace – část potravy se v játrech oxiduje mj. i na vodu a navíc i tuhá strava je obvykle z poloviny voda. Někdo říká, že nepije vodu, jen alkohol, ale ze 7,1 g etylalkoholu (obvyklý průměr hodinové detoxikace) vznikne v játrech 8,3 g vody. K tomu musíte játrům dodat 15 g kyslíku – více než dvojnásobek »paliva«, tedy všeho kyslíku z 50 l vzduchu, což při 25% účinnosti vstřebání požaduje 200 l vzduchu (280 g O2/m 3 ). Ten je vdýchán normálním dýcháním (5 l/min) za 40 minut, plným jógovým dechem (15 l/min, 33% vstřebání) za 10 minut (podobně i Frolovovým trenažérem dýchání), s pomocí Sifonu 6 (viz REGENERACE 2/2002, 20 l/min, 50% účinnost vstřebání) za 5 minut. Játra jsou pro detoxikaci JONu schopna zpracovat průměrně kyslíku asi 15 g/h (vztaženo na průměrné odbourávání etanolu 7,1 g/h). Tyto výpočty jsou jen inspirativní, protože nelze stanovit příliš proměnný údaj kyslíkových nároků organismu různých lidí při nedefinované námaze. Pro nás je důležité, že při přebytku kyslíku mohou játra odbourávat JONu asi 7 g za hodinu, pokud jim nedáme jinou zátěž, například z potravy, z chemie (léčiva, prostředí, intoxikace), stresu, fyzické námahy, teploty atd.

Proto tento výpočet akcelerovaného odbourávání JONu pomocí mnou modifikované infrasauny, jaterního čaje, játra podporujících bobulí a podobných přípravků po půlhodině pocení a dýchání sifonem dává reálných 15 g JONu za jednu kúru. Tyto kúry bych doporučoval vzhledem k dočištění JONu z krve aplikovat obden a velmi dlouhodobě. Zprvu lze očekávat neurčité příznaky nadbytku JONu v krvi – tedy pocit, že vám je přes 70 let. Ovšem až nám bude 70, očekávám pocit maximálně na 45.

 

PŘÍZNAKY STÁRNUTÍ – PRO KAŽDÉHO?

V následujících odstavcích uvádím obvyklé příznaky ukládání JONu:

• 10 let: Tuhost vaziv zvláště v oblasti páteře a velkých kloubů (otoky a vrzání).

• 20 let: Tvorba ojedinělých pih a pigmentových név.

• 30 let: Vysychání pokožky nohou, hlavně nad kotníky. Ztenčení a atrofie pokožky na rukou bývají zvláště zřetelné na hřbetu záprstní oblasti. Zvýšená tvorba pih. Ve ztenčené pokožce obličeje úbytek mazových žláz, a tím i projevů uhrovitosti a akné (jediný pozitivní efekt).

• 40 let: Tuhnutí oční čočky, tvorba velkých vrásek kvůli tuhému podkoží. Hyperplasticita pokožky ztrátou kolagenu. Ztráty depotních prostor vedou ke zvýšení množství JONu v krvi a jeho ukládání do kloubů a kostí. Hrubá a vyschlá pokožka nohou. Snadná svalová a kloubní únava.

• 50 let: Značné omezení rozsahu hybnosti kloubů a pohyblivosti šlach. Totální tuhnutí páteře. Pigmentové fleky a mírně pigmentované oblasti zvláště na rukách, ramenou a nad kotníky, kde už se objevuje většinou pergamenovitá tenoučká pokožka, při stlačení tvořící jemné vrásnění. Projevuje se potřeba si po jídle odpočinout, na chvilku si zdřímnout. Před námahou je třeba rozhýbat svaly a klouby, po ní je třeba déle odpočívat. Začínají se projevovat ztráty chrupavkových a kostních buněk, přeplněných JONem.

• 60 let: Pokožka se mění v krustový a na omak tuhý obal. Klouby a vazy při námaze extrémně trpí. JONem zanesené vazivové strukturní buňky kostí odumírají a s nimi odcházejí vápenaté soli. Objevuje se tzv. odvápnění (osteoporóza), u žen často i dříve.

• 70 let: Stále vyšší koncentrace JONu se ukládá z části ve svalovině a orgánech a brání regeneraci i buněčné obnově. Pokožka se mnohdy stává jen pergamenovým zmačkaným obalem.

• 80 let: JON se ukládá i do nervové tkáně a mozku a výrazně zjednodušuje programové vybavení člověka, který přestává kontrolovat i běžné stresy.

 

Poznámka: Uvedené příznaky stárnutí jsou obvyklé. Ale už tím, že jste článek dočetli až sem, jste začali se sebou něco dělat. 

Bohužel si ale právě teď myslíte, že ještě nenadešel vhodný čas, a to je váš největší problém. 

Až si totiž čas uděláte, může už být pozdě. Ale zase si dříve odpočinete od života. 

Zatím choďte relaxovat na hřbitov. 

To, že všechno neutratíte v čistících šťávách či bobulích, neprobendíte v dietách či jiné sebepéči, 

je úctyhodný znak vašeho soucítění s pozůstalými – zbude jim po vás víc peněz.

JON je o vás i bez vás, ale jak se k němu postavíte, je jen na vás.

 

Břetislav NOVÝ

 

CÍTÍM, ŽE DÝCHÁM (OHLAS NA ČLÁNEK B. NOVÉHO)

Protože mám delší dobu nemocné horní cesty dýchací, v REGENERACI 2/2002 jsem si prostudoval článek Břetislava Nového a bez problémů podle návodu sestrojil sifon na dýchání. Vždycky u televize si pořádně promasíruji plíce a bytostně cítím, že dýchám. Při pravidelném používání jsem přišel na další vylepšení, 

o něž bych se se čtenáři rád podělil. Místo toho, abych do tubusu složitě navrtával striktně dimenzované otvory, které regulují objem vdechovaného vzduchu,

 tubus jsem navrtal stejnoměrnými otvory jako u píšťalky a uzpůsobil ho tak, aby byl vytahovací. 

To znamená, že objem vzduchu reguluji povytahováním a zasouváním tubusu. 

A místo doporučované vody do sifonu nalévám minerálku, konkrétně luhačovickou Vincentku, která je ideální na mírnění dýchacích potíží. 

(esence Borovice, Benzoe, Eukaliptus na inhalace)

Ze sifonu na dýchání tak vznikl doslova léčivý inhalátor. Je to úžasná věc a autorovi i redakci děkuji za nápad.

Ing. Jan JURČÍK, Karviná